28.6.-5.7.2014 Bezva dovča na Antýglu
Po dvou letech jsme se na dovolenou vrátili na místo,
které je pro nás zatím nejkrásnější na světě,
a to na Antýgl na Šumavě.
Tentokrát jsme s sebou vzaly Kubu.
V neděli jsme šli pěšky na Rokytu
a odtud jeli do Srní.
Zašli jsme se podívat na Klostrmannovu hájenku,
kde se odehrává děj trilogie s Tomášem Holým
Pod jezevčí skálou...
Přes poledne jsme si sedli do Slunečné kavárny.
Domácí zákusky mají opravdu výborné.
Odpoledne jsme se prošli Povydřím k Turnerově chatě.
Vydrýsek se tentokrát hezky předváděl.
Na zpáteční cestě začalo pršet,
což nám vůbec nevadilo.
V pokoji jsme si pak zatopili v kamnech.
V pondělí jsme jeli na Bučinu,
kouknout na kousek Železné opony u bývalé Pešlovy chaty.
Pak jsme šli podél státní hranice na Knížecí Pláně.
Nádherná procházka v polích a lesích.
Nepotkali jsme jediného člověka.
Až na obnoveném hřbitově jsme potkali první lidičky.
Podél celé trasy jsou obory, pastviny pro krávy.
Dokonce jsme viděli i úplně malinké telátko.
Na oběd jsme se stavili v Hájence.
V úterý jsme šli pěšky od kempu podél Hamerského potoku
na Horskou Kvildu.
Ta procházka se moc líbila Miu,
protože byla každou chvíli v potoce.
Po 4km jsme došli k cíli - Hotel Rankl.
Je to bývalá Polaufova hospoda, kde podle Klostrmannovy knihy
"V RÁJI ŠUMAVSKÉM" chodil největší silák Rankl Sepp.
Tak jsme se s jehou dřevěnou sochou vyfotili
a pomalu šli směrem k Horské Kvildě do Infocentra.
Ve středu se stala cílem našeho výletu Hauswaldská Kaple poblíž Srní.
Miunka se napila zázračné vody a já doufám,
že do zásoby.
V Srní jsme zjistili, že se tu natáčí seriál Policie Modrava.
Protože Miu chodila krásně bez kulhání,
tak jsme se rozhodli,
že ve čtvrtek si uděláme největší výlet
a to na Březník.
Z Modravy je to 8km po asfaltové cestě
a jde se podél Modravského potoku.
Z toho měla Miu velkou radost,
protože si každou chvilku do potoka lehla,
aby se zchladila.
Ten den už bylo celkem teplo.
Po dvou a půl hodinách jsme se ocitli v nádherném Luzenském údolí.
Po levé straně jsme viděli vrchol Luzný v Německu
a po pravé hájenku Březník.
Tam jsme si dvě hodiny odpočinuli
a vydali se pomalu na cestu zpátky.
V polovině cesty už Miu začala drobně pokulhávat,
ale zvládla to, šilulka.
Vždy jsem si myslela, že se spolu na Březník nepodíváme.
Byl to největší výlet jejího života.
Už mám vypozorováno, že zvládne trasy do 12km v pohodě.
Jen to nesmí být z kopce.
A tak se jí výlety "šijou" na míru.
Na Antýglu je skvělé i to,
že autobus stojí přímo u kempu.
V pátek jsme si udělali volno a celý den lenošili
u vody v kempu.
Miunka si odpočinula a my taky nabrali síly na sobotní cestu zpět domů.
Počasí nám vyšlo.
Celý týden bylo spíše chladněji
a to nám vyhovovalo.
Už teď tušíme, kde strávíme dovolenou příští rok...