18.5.2013 Miu v Záchranné stanici Makov
V sobotu jsme si splnily jeden ze svých snů
a zajely se podívat do Záchranné stanice Makov,
je to stanice pro hendikepované a zraněné živočichy poblíž Písku.
Čápy Honzíka a Marušku sledujeme už asi dva roky přes web kameru.
Ve 3h ráno jsme za deštivého počasí nasedly do vlaku,
projely jsme průtrži mračen za Olomoucí
a v Praze opět za deště přesedly na vlak směr Čížová.
Když jsme před 10h vystoupily z vlaku, bylo krásné slunečné počasí.
Z nádraží to k našemu cíli byly 2km příjemnou procházkou
a musím napsat, že jsme ani jednou nezabloudily, jak je naším zvykem.
Možná to bude tím, že jsme si vytiskly podrobnou mapu.
Pak už jsme viděly místo, které vypadalo jako
malý ráj na zemi.
Přišla nás přivítat paní Šejnová a my se usadily před záchrannou stanicí.
Když jsme čekaly na prohlídku, přivezl nějaký pán
malého zraněného strakapouda.
Snad bude brzy v pořádku.
Poté přijela ještě skupina lidí na kolech a prohlídka mohla začít.
Viděly jsme spoustu zvířátek, např. krkavce, výra, luňáka, poštolky,zajíčka, veverky,
vydry Čiki a Matýska, husy Vendulku a Vendelína,
morčák Miki zrovna spal u jezírka, což nás překvapilo,
protože většinou se prohání po jezírku a odpočívat jsme ho nikdy neviděly.
Taky jsme se mohly koukat, jak čápi Maruška s Honzíkem
nosili do hnízda suchou trávu, aby čtyřem malým čápíkům
upravili podestýlku.
Překvapilo nás, jak je ve stanici všechno krásně upravené a čisté.
Musí to stát hodně námahy a času.
Taky jsme vyřídily pozdravy od paní Pavlíny z Prahy
a od paní Mirky z Košťálova,
které píšou do návštěvní knihy Makova.
S paní Mirkou se přátelíme jen díky Makovským stránkám
a píšeme si naše trápení a rady ohledně našich zvířecích miláčků.
Za to jim budu vždy vděčná.
Byly to příjemně strávené hodiny
a ta dlouhá cesta vlakem stála za to!
S rodinou Šejnových se hezky povídalo i s paní Jiřinkou,
která jim pomáhá se zvířátky.
Pak už jsme se rozloučily a Miu si ještě smočila nohy v rybníku,
který je hned vedle stanice.
Byly na něm labutě, volavka a divoké kachny.
Myslím, že právě na něm přezimovaly kachny Mandarinky.
Ve 14h jsme odjížděly a doma jsme byly ve 21.30.
Chci poděkovat panu Liborovi, jeho manželce i dcerám a paní Jiřince za to,
co dělají pro zvířátka i za to, že nám umožnili na chvíli nakouknout,
jak stanice funguje.
Možná ještě někdy v budoucnu nashledanou...